Sonda's Abel Tasman report:

Před měsícem jsem se "vylodila" tady v té krásné zemi a abyste si nemysleli, že si tu pořád jen užívám, napadlo mě vám napsat také druhou stránku tohoto výletu. Např. že mě neustále bolí za krkem, protože se krčim na sedačce letadla či autobusu, o různých velikostech polšťářů v hostelech ani nemluvě. Ty ostatně měním průměrně každé dva dny i s jeho osazenstvem a ani raději nechci vědět s kolika a jak moc čistotnými lidmi sdílím toaletu, koupelnu, kuchyň, postel atd. Naštěstí úroveň backepackerů je tu velmi dobrá a až na některé mladé helmutí výrůstky si po sobě lidi uklízejí. V podstatě žiju pouze ve svém baťohu, a i když si snažím namlouvat, že těžkej není, po pěti minutách chůze bych se nejraději na vše..víte co. Takže než tu plnou polní věčně sundavat a nandavat, narvu se do záchodové kabinky s jedním báglem na zádech, druhým báglem na pupku a nějak se prostě vyčůrám :D Tkaničky se mi rozvazují většinou, když leje, což je vlastně skoro pořád a v tu chvíli jsem šťastná za cvičení jógy a čučim jak dokážu stát s nákladem na jedné noze..udělat dřep nebo hůře, předklonit se, znamená jasná koupačka v louži :D I když nedělám nic jiného než vybaluju, zabaluju, přerovnávám, třídím a vůbec se hrabu v krosně, pořád mám na výběr buď jednu nebo druhou mikinu a kecky. O večerní róbě si mohu nechat zdát, stejně tak o pedikůře, manikůře, kosmetice a mé oblíbené kadeřnici taktéž a vzledem k extrémňě silnému slunečnímu záření vypadám jak Pipi Punčochatá v pubertě. No a neběhám a necvičím, takže se ze mě stává rosolovitá hmota s ozdobným prstencem kolem boků :D No hele krasavice nejvetší. Tedy lichotka od jistého ctitele, že jsem roztomilá mě opravdu pobavila :D Naštěstí vzhledem ke všem pitomcům, kteří se rozhodli mi posledních pár měsíců křížit cestu, je tento výlet ozdravný i v tomto směru, a tak když sdílím pokoj s nějakým pánem, více než jak vypadám, mě zajímá, zda chrápe. Chrápou skoro všichni. Někdy i čtyři naráz a celou noc :(
Nojo, jenže vše má dvě strany! A tak někdy dorazíte na místo, kde pochopíte, proč tohle všechno za to stojí! Totálně zapadlá farma a kemp na začátku tasmánského parku, kde není žádný signál, lidi, jen neskutečná příroda, ticho a vzpomínky na dětství na táborech. Spaní v chatičkách, puťáky, bojovky, táborové hry a čůráni za chatkou, protože se v noci bojíte jít dál :) I díky tomuto místu, ale všem těm zkušenostem, které mi zatím tahle cesta dala, jsem se naprosto utvrdila v tom, že k životu nepotřebuju velký dům a televizi, luxusní bourák, značkové hadry a vypadat jak modelka. Stačí mít zdravé nohy, abych se mohla courat po horách, zdravé ruce, abych si mohla nasadit baťoh se sváčou, zdravé uši, abych mohla poslouchat muziku, zdravé oči, abych mohla vidět všechnu tu nádheru a nejvíc ze všeho potřebuju k životu ty lidi tam doma, bez kterých tady přichází ta nejhorší stránka, a to je samota a smutek z toho, že tu nejste se mnou! Takže díky mojí speciální whatsapácký skupině, že vám můžu psát ve dne v noci, kde jakou blbinu,a že mi posíláte prdlé videa a fotky, a že jste pořád se mnou!
#sondaontheroad#day32#onemonth#marahau#motueka