Sonda's Kaikoura report:

Znáte ten pocit, kdy musíte jet na letní tábor, kde nikoho neznáte a strašně se vám tam nechce a po třech týdnech se vracíte domů s pláčem, protože se ani za nic nechcete loučit s novými kamarády?
Óch maj gáš! Nemohu uvěřit, že opouštím toto bezvadné místo! Ze tří týdnů se stal měsíc a každý den tu stál za to! Stačilo ráno otevřít oči, říct holkám “hey girls” a bylo o smích vystaráno. Společná snídaně s výhledem, který snad nikdy v životě neomrzí. Oceán a hory schované každé ráno do jiných mraků a barev. Cass si je nechala vytetovat na bok, takže jsme teď něco jako pokrevní sestry, asi bo co :D
Volume doprava, smeták, prachovku, vysavač do ruky, krákoráme, tančíme a za hodinku máme hotovo. No neber to, když za to máš postel zadara. Pár kiláčků k tuleňům, lehká rozcvička na pláži, aby se neřeklo, oběd na terase a tradá na pláž nebo na kolo nebo do hor nebo se poskládat na gauč pod deku a společně koukat na filmy, když celý den prší. Prostě jako doma!
Měsíc, o kterém bych sem mohla napsat román. Měsíc, který mi přinesl naprostý klid. Měsíc, kdy jsem si užívala každou maličkost. Hučení vln, které mě každou noc uspávaly, vůně, barvy, zmrzlinu, lidi, místní kapelu a jejich maorskou zpěvačku, která jen tak brnká na kytaru a neskutečně zpívá až do rána. Rugby atmosféru, i ten neustálý smrad Kerenových ryb v lednici :D i agresivní racky, se kterými by mohl Hitchcock natočit další pokračování ptáků. A i když to může někomu připadat divné, prostě to tady miluju! Všechno! A tak nějak mi ve finále přijde zbytečné zmiňovat ty horší věci, protože vlastně nejsou vůbec důležité.
K tomu všemu měsíc intenzivní angličtiny, takže si troufám říci, že ačkoliv mluvím stále příšerně, cítím na sobě mírný pokrok. Hlavně, když si povídám anglicky už i sama pro sebe :) Ovšem, když se mi sejde u stolu Kiwi, Kanaďanka, Britka, Ir, Amík a Australan pomalu, ale jistě se vypnu a začnu se jen usmívat :D
No, a i když se tu chlapi k ženským chovají opravdu pěkně a samozřejmě lámu srdce na potkání, všechny nabídky k sňatku jsem odmítla, protože jediný hezcí kiwáci jsou na cestě z Londýna nebo jsou to magoři a vzhledem k tomu, že mě tento týden zásobujete fotkami krásné podzimní Prahy a Čech, pokaždé mi moje srdce řekne, kde jsem doma. Takže vás děvčata zklamu, ale tímto krásným, slunečným a posledním dnem, který jsme s mojí střeštěnou Kanaďankou strávily na koňských závodech, jsem se rozloučila. A I když jsme si s Cass slíbily, že nebudeme brečet a budeme si užívat každý další den i bez sebe, už teď mám co dělat :(
I will miss you!! My amazing fish tank family!!
#sondaontheroad#twomonths#kaikouraforever