Sedím u sebe doma, piju čaj ze svého hrnku, baštim povidlové buchty od mé drahé kamarádky, které mi osobně s objetím předala na letišti a mám pocit, že jsem měla nádherný sen o tom, jak jsem se s báglem na zádech vydala na druhou stranu světa. Až, když potřetí cestou do své koupelny zakopávám o nevybalenou krosnu mi dochází, že po letech se stal můj sen konečně skutečností! Promítám si každou vteřinu, každý den, všechny ty neskutečné zážitky, pocity, pohledy, vůně, barvy, lidi, zvuky a zase se řinou slzy. Stejně tak jako, když jsem přelétala nad Zélandem, když jsem v Kaikouře táhla tašky s nákupem, když jsem odjížděla z Daintree, když jsem odlétala ze Sydney, a když jsem včera z letadla viděla Žižkov, Letnou, Vltavu, Karlův most a Šárku. Slzy totálního štěstí. A najednou všechny ty horší stránky, jako půlroční sdílení všeho s cizími lidmi, naprostá ztráta soukromí a pohodlí, kila navíc, hlad a stesk nemají takovou váhu, protože k cestování a mému snu prostě patřily. A i když jsem se naprosto sobecky rozhodla věnovat půl roku jenom sobě, nakonec jsem se naučila být mnohem tolerantnější a vážit si maličkostí. Zjistila jsem co je pro mě opravdu důležité a restartovala jsem svůj život natolik, že jsem teď jiná, lepší, opravdu šťastná a plná energie, kterou tak mohu rozdávat lidem kolem sebe. A možná to někomu bude připadat jako blábol (tak ať to nečte, že jo :D ) anebo to možná někomu pomůže jít a udělat maximum pro splnění svého snu, protože nikdo jiný to za vás neudělá. Jsem na sebe pyšná! Sama jsem si zprodukovala svoje štěstí, našla svojí cestu a novou myšlenku jak do budoucna trajdat po světě a přitom pomáhat, novou energii a možná jsem unavená, ale mám pocit, že zvládnu už vše co si v životě zamanu, a že jsem si toho vymyslela :D 
A i když byla Austrálie dlouho mým snem je trochu paradox, že žít bych tam nechtěla :) Kdybych měla volit, byl by to Zéland. A i když se asi hodně lidí bude divit, budu nejspíš vždycky volit Čechy. Už mi není dvacet a mám úplně jiné hodnoty a tady je můj domov, moje rodina, přátelé, tady si mohu vzít Berušku a pivo kam se mi zamane. Tady máme skvělé jídlo. Tady mohu tančit až do rána na dobrou muziku. Tady umíme tvrdě pracovat a používat mozek. Tady máme smysl pro humor a možná pořád na něco brbláme, ale až zase budete chtít na náš domov nadávat, tak si nejdříve zkuste žít někde jinde. Třeba pochopíte, že ani druhá strana světa není růžový ráj, jak si asi myslíte. A protože tu čtu denně tolik hnusných věcí, ty horší historky z natáčení budu v případě zájmu vyprávět výměnou za pozvání na kus domácího koláče a dobrého čaje, protože teď už jsem opravdu švorc a nejspíš budu sedět chvíli doma na zadku, ale do konce života nebudu litovat jediného centu. Tak teď už se jen zase naučit řídit na druhé straně a v botech :) obléci si něco jiného než plavky a nečekat jak trubka, že si poklábosím s prodavačkou o tom, jaký je lovely day, zatímco mi bude s úsměvem rovnat nákup do tašek :D

Děkuju mým přátelům tady doma, že jsem se na vás mohla obracet vždy, když mi bylo smutno a strašně moc děkuji vám všem, kteří jste mi na druhé straně světa poskytli střechu nad hlavou, pomoc, rady, vaši skvělou společnost, a že jste se o mě krásně starali. Díky vám jsem si to užila ještě víc na maximum a strašně moc si toho vážím!!

My dear great new friends ( Cass, Kirsty, Rene, Pablo Kiwi :) and Yusuf ) I'm so happy that I met you on my way and I hope to see you soon in Prague. You are always welcome in my home and my door is always open to you. I love you and never forget. Don't worry be happy :D Enjoy every day in your life :*

#sondaontheroad#day175#sweethome#lastreport#dontstopbelievin#liveyourdream

Previous