Než jsem odjížděla, dostala jsem toto přání. Měla jsem ho s sebou, a když mi bylo ouvej, četla jsem ho pořád dokola. Je totiž přesné a já si ho dovolím zveřejnit, protože k této cestě patřilo. 
Co jsem riskovala? Jen svoje pohodlí. Opustit rodnou zem, zázemí, stálou práci, přátelé, psa, moji postel, kohoutky, ze kterých teče teplá voda, šatní skříň, svůj domov!
Vydat se do neznáma? Proč? Pro to všechno co jsem viděla a viděla jsem toho hodně! Pro to všechno co jsem cítila a cítila jsem toho hodně! Pro to všechno co jsem se naučila a naučila jsem se toho hodně! Pro to všechno co mě změnilo a změnilo mě to hodně! Pro to všechno pro co jsem žila a žila jsem opravdu dost! Pro to všechno co jsem na této cestě milovala a milovala jsem moc!
Sama sebe, přírodu, energii, lidi, psy, osud, život a nakonec i těch pár mizerných dní! 
Děkuji strašně moc vám všem, u kterých jsem mohla složit hlavu, za pomoc, za rady, za půjčení auta, za společný čas, za smích, za nové přátelství, za všechno, co jste ochotní udělat pro cizího člověka! Bylo vás hodně a doufám, že to jednou vše splatím! 
Děkuji strašně moc všem doma, kteří se mnou měli svatou trpělivost, byli tu pro mě dnem a nocí a pomohli mi v nejtěžších chvílích. Já vím, říkám vám to málo, ale jste ti nejlepší a za chvíli už to bude znít jako děkovná řeč na Oscarech 😀
Moje původní plány? Vše bylo úplně jinak. Tohle byla neskutečná horská dráha a vše se stalo přesně tak, jak se to stát mělo,ať se mi to líbilo nebo ne. Všechna ta setkání, nabité dny životem, vše dobré a špatné, vše co jsem cítila a cítím, už mi nikdy nikdo nevezme! Vždy,když to končí, brečím, ale krásné na tom je, že něco nového začíná!
Zase chci pár měsíců tahat z krosny ty stejné hadry, zase chci kupovat čínské polívky v obchodě „vše za dolar“, zase chci být rozlámaná z auta,zase chci mít středobod vesmíru hledáním sprchy. Zase chci jít za svými sny a být díky tomu lepší člověk. Nejlepší droga, nejlepší škola a já chci víc! Snad brzy! 
#sondaontheroad#nachvilidoma