Tak si v té Praze pořád tak nějak říkám, že to odbavení lehce proběhlo, abych to po přeběhnutí celého letiště ve Frankfurtu s vyplazeným jazykem a zjištěním, že pokud si během pěti minut na přetížené síti nekoupím zpáteční letenku do Evropy, nebudu puštěna do letadla, které každou chvíli odlétá, vše hodně rychle pochopila. Houpačka začíná. Jin a Jang. Rub a líc. Smích a slzy. Hlavně ať je to jízda se vším co k ní patří. A tak jak strašně šťastná jsem v rekordním čase do Mccarthy dostopovala, tak strašně moc nešťastná ho zase opouštím! Tohle místo. Ten naprosto jiný svět, ve kterém chci tolik zůstat! Třeba v jiném životě?! Budu tu mít vysněnou chajdu s výhledem na ledovec, velikánskou terasou, normálním záchodem a teplou sprchou. Nebudu muset spát v zimě a dešti ve stanu, mýt si hlavu v ledové řece, hledat vodu k pití, kde není beaver, objevovat nejhezčí outhouse a zase řešit zánět ledvin. Neee, nikdy! To by byla strašná nuda! Nejpraštěnější, krasní, milující, šťastní lidé, psí ráj, špinavé nohy, život bez signálu, hudba, hory, štěstí. Bude se mi sakra stýskat! 
#sondaontheroad#mccarthy#aláska#2018