55dní, 9 států + Aljaška 10, 5789mil autem, 448 km v nohách, 5x změna času, 23 celodenních živých koncertů, miliarda úžasných vteřin, nespočet hvězd, východů a západů slunce, srnky, vůně dřeva, zelená, večerní klidná jezera, měsíc, který v noci svítil jako lampička na čtení, když jsem nemohla spát, ranní mlhy, vítr ve vlasech, slunce, které hřálo pokaždé jinak, písek a sůl, které mi kudrnatily vlasy, lesy, hory, vodopády, šišky, zmrzlina, lachtani, mléčné dráhy, indiáni, paprsky slunce padající skrz les, louky, farmy, koně, kovbojové, šedivé potetované motorkářky, se kterými jsme si mávaly, všechna ta místa na spaní, o kterých jsem se rozhodla až na poslední chvíli, ty ledové koupele, po kterých mi zase voňely vlasy, všechny ty štípance, modřiny, škrábance, bolavé tělo, ty benzinky, které jsem se musela učit ovládat, ty jejich šílenosti na silnicích, všechny ty noci, kdy jsem se bála, všechny ty maličkosti, co mě rozesmály, všichni ti hezcí chlapi, zvuky, pláže, ptáci, mola, vlny, hipíci a jejich krásná pomalovaná auta, všechny ty kadibudky, ty moje věčně špinavé nohy, oceán, malé vesničky a oprejskané dřevěné domky a lidi. Ach ty krásný lidi! Možná jsou Američani opravdu strašně líní, ale neskutečně ochotní, přátelští, otevření, nápomocní a pořád s dobrou náladou. Ani na vteřinu jsem se nebála, že pokud by se mi něco stalo, nechali by mě bez pomoci. A tohle bych přála většině lidí tam u nás! Protože jsem pořád měla v hlavě letošní nejhezčí vzkaz, který s dovolením sdílím: 
Sonda Sonda .... Miláčku, já se s Tebou nerozloučila a neudělala TI křížek na čele. Užij si to, objevuj, příjímej, dýchej, směj se a vrať se! Pusu!!!!!
Má drahá, věř mi, že jsem se snažila splnit vše a poctivě jsem dýchala každou vteřinu této cesty, protože moc dobře vím jak rychle se začnu doma dusit! Bude stačit otevřít dveře do našeho domu plného velmi “pozitivních” lidi 😔 Ale slíbila jsem si, že budu bojovat, a že tu energii jen tak někomu nedám, protože 
to, co jsem zažila už mi nikdy nikdo nevezme a já nemůžu uvěřit, že to bylo ještě krásnější než jsem si vysnila a hlavně jak báječný lidi jsem potkala, ať už se na mě jen usmáli, mávali, pozdravili, povídali si, udělali mi večeři, poskytli postel a nechali mě cítit se u nich jako doma. Ať jste všichni kdekoliv přeji vám jen to nejlepší a děkuji, za to, že jste byli nedílnou součástí! Děkuji Standovi, u kterého jsem mohla marodit na začátku a Andrejce, u které jsem mohla marodit na konci 😀 Vancouver je mi asi nějak prokletý. Terezko ta vůně květáku na chodbě, víš co máš dělat, pouštěj to tam těm sousedům. Díky za krásný večer, až slezete z PCT máte u mě kačenu se zelím a knédlem 😉 Děkuji mému drahému šéfstvu, že mi dali dlouhé volno, abych si mohla splnit další sen a díky za rodinný sponzoring, který, ale musím vrátit. Tak asi něco upeču no 😀 A protože jsem klasicky utratila všechny peníze za zmrzlinu, vyprávění poskytuji za snídani, oběd, večeři, jak kdo bude chtít 😀 protože 99% toho všeho ani nedokážu popsat, ale jsem nejvíc šťastná, že se to povedlo a nic se mi nestalo, že jsem viděla téměř vše co jsem chtěla, že jsem si to udělala krásný a mohla jsem si dle svého improvizovat, že jsem měla často tak skvělou společnost, že si lidi pomáhají a jsou na sebe milý, že mají zájem o přírodu, a že na konci je jedna moc šťastná obyčejná Sonda! Miluju to čím dál víc! A ještě, že jsem tou horečkou všechnu vodu vypotila a nemám co bulet, protože je mi strašně moc líto, že to končí, ale snad brzy něco nového začne! Né, já ještě nechci domů 😩 a to sedadlo uprostřed na deset příštích hodin, ve tvém stavu, je trest za to všechno flákání děvenko! 😀 Nechceš přeci jen letět na tom koštěti? Asi se nacpu kinedrylem a budu doufat, že minimálně osm hodin budu slintat na rameno někoho hezkého, kdo bude sedět vedle mě. 
Tak jo Sondo, letíme domů 🙋🏼‍♀️🎒✈️🔙🇨🇿🏠🍻🌍🐶🤘🏻🎉❤️😝
#sondaontheroad#wildandfree#unitedstates